Místně specifická instalace pro dva litinové radiátory, dočasně přeměněné na unikátní reproduktory. Jejich prostřednictvím je možné slyšet (z daného místa vycházející) skladby. Ty jsou inspirované charakteristickými rezonancemi radiátorů v prostoru, dále indonéským gamelanem (což je orchestr bicích nástrojů) a zvuky, které radiátory běžně vydávají.

​

Základem většiny skladeb jsou frekvence 232.1 Hz, 339.7 Hz a 347 Hz, což jsou zároveň tóny, při kterých radiátory znějí v daném prostoru nejvíc a nejkrásněji. Jelikož se tyto rezonanční frekvence pro jednotlivé radiátory jemně liší, jejich současným zněním v prostoru vznikají (při některých skladbách) nové frekvence, související s akustickým odčítáním a sčítáním jednotlivých zvuků. Je možné je slyšet v podobě zvukového „vlnění“, které se mění podle pozice posluchače v prostoru. Proto je doporučené se při poslechu procházet a zkoumat jednotlivé poslechové pozice.

 

Podobný efekt se hojně používá v tradiční indonéské hudbě gamelanových nástrojů, kde podobně jako u radiátorů najdeme páry metalofonů (tj. nástrojů s kovovými destičkami), jemně rozladěné tak, aby společně vytvářely třetí frekvenci. Tato frekvence je často označovaná jako „božský rozměr“ gamelanové hudby. Katedrálová akustika klenutého prostoru tyto frekvence umocňuje a vytváří tak všeobjímající zvukový zážitek. 

 

Kompozice mají dohromady 17 minut a běží ve smyčce.

 

Jonáš Gruska vystudoval Institut sonologie v Haagu a Hudební akademii v Krakově. Jeho hlavním zájmem jsou chaotické rytmy, zkoumání psychoakustických vlastností zvuku a terénní nahrávky - v poslední době dokumentuje proměny zvukové krajiny českého a slovenského venkova. Vytvořil elektromagnetické poslouchací zařízení Elektrosluch. V roce 2009 založil label LOM, zaměřený na východo/středoevropské experimentální umění a hudbu.

 

http://jonasgru.sk